Duben 2009

Velikonoce

12. dubna 2009 v 17:34 | kajíí
Ahojky lidičky a Sbénka tak jak se máte o těch Velikončních prázdinách? Já jsem sice ráda že je volno ale opravdu se nudím...Všichni si odjíždějí užívat a já kysnu v Karviné...Jako to naštve...Jak jste na tom vy? Já tak pozoruju změny, které probíhají na blog.cz a moc se mi to nelíbí..Třebas ten příšerně růžový rámeček na mém blogu..Je mi z toho fakt zle,prolezla jsem nastavení a pořád nechce zmizetколобок..Kašlu na to.. Jinak která z vás má to štěstí že nedostane zítra na zadek? Já jsem jako každý rok plánovala velký útěk ale jako vždy se nekoná a budu to muset přežít,namalovat pár vajíček a nechat se zasmradit voňavkou na záchod..K tomu brzké vstávání(pro jistotu)..Navíc dostanem na zadek...Já vážně ty svátky nemusím..Ano bývala to tradice jenže...dnes když pánové přijdou tak za účelem
  • peněz
  • a alkoholu
Hehe zní to fakt hnusně ale já v tom nic jinýho nevidím,povídačky aby nám ženské neuschly si mohou strčit do kapsy. Když projdou třeba 10 domácností a všude něco dosanou tak mají problém dojít ve 12h.domů a to se mi nelíííbí. Hezké svátky :D:D:D Vaše kajushka
Mimochodem,konečně teploučko co?


Záhlavko s Kelly Clarkson

12. dubna 2009 v 17:15 | kajíí
Lidi tohle je první záhlaví co jsem kdy dělala takže buďte shovívaví, ale slušnou kritiku nebo připomínky klidně pisejte do komentů..Jestli si to někdo bere tak mi to napište a hlavně tam nechte autora(podepsala jsem se v pravo dole)! Určitě sem dám ještě nějaké až se zas budu nudit..Zatím pa:-*

Zeby spisovatelka ze me? xD

7. dubna 2009 v 20:38 | kajíí |  Talentové zkoušky
Ticho..má hlava se sklání nad prázdným testovým papírem a oči mi ujíždějí k mé sousedce, kerá má pravděpodobně správné odpovědi(ruku do ohně bych za to ale nedala). Učitel probodává pohledem všechny mé pokusy o opisování. Ve chvíli, kdy jsem ustrašeně opsala poslední slova se přímo rozrazily dveře. Bylo 5 minut po zvonění a do naší třídy vpadl úplně cizí kluk. Byla jsem tak soustředěná na to opisování, že jsem se neskutečně lekla.,,Ááá" První pohled třídy mířil na toho vetřelce a druhý na mě..Leknutím jsem spadla ze židle. Rychle jsem se sbírala zpátky a až po chvíli mi došlo, jakou ostudu jsem si udělala. Když se vzpamatoval i náš matikář, zavolal si ho ke stolu a něco si šuškali..Totálně jsem zapoměla na nějakou hloupou písemku.,,Čert to vem, když už ostuda, tak pořádná a s pětkou"běželo mi hlavou a očima jsem studovala toho kluka..Poměrně vysoká a vypracovaná postava, černé vlasy, sladký usměv a neodolatelné a studeně zelené oči. Nemohla jsem se dívat jinam...Téměř prázdný papír, co jsem měla před sebou zmizel, učitel ukončil písemku a přestože ho nikdo neposlouchal začal nám představovat tu záhadnou osůbku..Když se ještě mezi řečí zmínil o mě a doporučil mi abych z té židle nepadala moc často, byla jsem úplně rudá. Také jsem ještě pochytila, že kluk se jmenuje Daniel a přešel k nám z nejlepší školy ve městě..,,ježiš to bude šprt" pomyslela jsem si a raději opět sklopila hlavu, aby nebyla vidět červená zář mých tváří. Učitel ovšem pokračoval ve svém proslovu.,, Andy sedni si dozadu, Daniel půjde na tvé místo a bude pomáhat Bee s učením" řekl náš matikář a já se zděšením zvedla oči a pohlédla na stěhující se sousedku.,, Aaa le ne já se už vážne začnu učit nechte tu Andreu mě matika jde" začala jsem koktat nesmyslné věty a všichni mě rozesmátě pozorovali. Zapadla jsem pěkně hluboko do lavice a modlila se za konec hodiny. Daniel byl z mého odstupu asi trochu v rozpacích, proto nejspíš mlčel. Zvonění bylo opravdovým vysvobozením. Při odchodu ze třídy jsem narazila na obrovský hlouček holek obdivujících našeho nového spolužáka..Všechny ze třídy ho plně žraly...Původně jsem měla patřit k nim..kdybych si neudělala těch pár trapasů.Proto jsem raději mou zamilovanost proměnila v ignoraci. Pokaždé, když se mi, na popud učitele snažil vysvětlit nebo opravit nějaký matematický příklad nebo rovnici, odsekla jsem uraženě, že si poradím sama. Tou protivností jsem chtěla zamaskovat mou stydlivost a zábránit tomu, aby vnikl do mého srdce. Rozhodně to nebylo nic lehkého, když o něm celé přestávky mluvila i má nejlepší kámoška Andy. Od ní jsem se také dozvěděla, že Dan asi nemá zájem ani o jednu. Když končně nastal vytoužený víkend, myslela jsem si, že jsem v ráji..,,Ha nikde ani památky po Danielovi"řekla jsem si a začala si vesele prozpěvovat, vždyť do pondělka zbývají ještě dva dny tak si je užiju pěkně o samotě..To jsem ještě nevěděla jak šeredně jsem se mýlila. Už dva roky nebydlíme v rodinném domku.Dost mě to sebralo, protože jsme se stěhovali i do jiného města a daleko od mých přátel. Kvůli operaci mého táty jsme si museli najít levnější bydlení na kraji Prahy...Levnější bydlení...spíš bych to nazvala jako poloprázdný panelák, ale člověk si zvykne časem na všechno krom....Málem jsem vypadla z okna. S pusou dokořán jsem se sesunula pod topení a doufala, že mám jen dočasné halucinace. Dokonce jsem se zapoměla i červenat.Pomalu jsem se zvedla a rukama se znova přitáhla k oknu a....ano dole stojí Dan s dvěma cestovníma taškama a směje se mému falešnému zpěvu.,, Co tady chceš?!" zavolala jsem na něho nasupeně. ,,Pěkné přívítání sousedko, taky tě zdravím" zvolal Dan a zašel do MÉHO vchodu. Aniž bych si uvědomila, že jsem stále v pyžamu, vyběhla jsem v návalu zuřivosti na chodbu.Zastavil se přímo přede mnou. ,,Co tady chceš"? Zopakovala jsem svou ne příliš zdvořilou otázku. Tentokrát mi odpověděl..,,to co ty, bydlím tady" a ukázal přímo na vedlejší dveře na našem patře. Hned za ním se vyvalili i jeho rodiče s obrovskými krabicemi a před domem skřípěly brzdy obrovského stěhovacího náklaďáku.Místo pozdravu jsem třískla dveřma a šla tahat další info z mámy. Ta se na mě zeširoka usmála..,,ale holčičko(?copak neví že mi je 15?) vždyť jsem ti říkala už minulý týden, že se tady stěhuje má kamarádka ze základky. Má syna určitě si budete rozumět" s tou nejhorší grimasou jsem se táhla do mého pokoje a ještě zaslechla jak máma volá že je pozvala na nedělní oběd. Otráveně jsem sebou plácla na postel a probudila mě až k večeru melodie mého telefonu. Vyvalila se na mě halda řečí a nesrozumitelných vět.,, Andrej to seš ty?" docházelo mi pomaloučku kdo to je a co se dnes stalo. Andy mi popisovala jak potkala toho kouzelného Dana nedaleko jejího domu. Měla jsem chuť vyhodit ten telefon z okna, ale rozhodla jsem se, prozatím jí o tom přistěhovalci nic neřeknu. Na vše co mi povídala jsem říkala jen ,,hmm" , ale nevypadalo, že by to Andy vadilo. Co nejdřív jsem telefon položila. Vrhla jsem se na dlouho slibované umývání schodů. Jako na potvoru jsem narazila na Dana..Když jsem ho spařila , v hlavě se už vytvářela pomsta za tu ostudu..To že byly schody mokré si všiml , ale že ,,jako omylem" svrhnu kýbl s vodou pod jeho nohy , to nečekal.Předvedl mi nádherný balet..,, ups trochu to klouže"nasadila jsem andělský výraz a zadržovala smích. Raději jsem poklidila a spěchala domů. Vlezla jsem do postele a začetla se do zajímavé knížky..bohužel jsem taky nad ní usnula a spala do až rána.Heh ráda bych spala, kdyby ten hloupý Danek nezačal o půl sedmé cvičit na bicí..To bude za včerejšek....Obrnila jsem se trpělivostí a chystala se do školy.Bohužel tohle nebyl zdaleka poslední den, kdy měl chtěl takhle provokovat. Už je to týden co pozoruje každý můj pohyb, už týden co se mě snaží za každou cenu vytočit. Andy mi závidí jeho pozornost, ale já o ni nestojím. Ať se zajímá o ty uchichotané pipiny ze třídy.. Kdybych aspoň seděla na opačné straně třídy, ale to néé. Dnešek vážně nezapomenu..UŽ ty hrozivé jiskry , které jsem zahlédla při cestě do školy v jeho očích, mi měly napovědět že na mě něco chystá. Po zvonění jsem usedla do lavice a překvapil mě milý přístup Daniela. Pořád mi něco říkal a já pokaždé odsekla. Po půl hodině vedle sebe jsme už po sobě štěkali navzájem. Třetí hodinu už nás měl plné zuby i učitel. Tajně jsem zadoufala že ho tedy přesadí...Chyba..,,Společně jste vyrušovali, společně budete trpět" vyřkl ortel učitel..A já zoufale zabořila tváře do dlaní. Celý týden budeme společně poškole v jedné místnosti zamčeni na dvě hodiny a SAMI! Prý abychom se naučili spolu vycházet. Mé nejčernější noční můry se naplnily. Od pondělí do středy jsme si vyváděli ty největší naschvály až to bylo k smíchu, prostě jako děti na písečku...Obrat nastal až ve čtvrtek. To jsem začala pozorovat změny už od rána. Žádné mlácení do bubnů, žádné rýpání ani naschvály, ani dloubání do mě v hodinách, seděl v lavici zamyšlený, ale pozorovat mě nepřestal..Nedalo mi to a musela jsem se zeptat jestli není nemocný.Mé obavy se však nenaplnily, zato učitel si pochvaloval svou výchovnou metodu. Na našem poškoláckém dvouhodinovém sezení jsem se dala na výzvědy..podvědomě jsem se o něj zajímala aniž bych si to uvědomila..Zvedl ke mně oči, a podíval se tak..jinak..nějak jemněji než při těch schválnostech a pomstychtivosti..,, Nechme toho" řekl jenom a zase se podíval jinam, jak by se bál mého pohledu.Celé dvě hodiny koukal z okna a posledních 5 minut se mi tak zadíval do očí až to pálilo a lítalo mi pár motýlku v bříšku...Střet pohledů přerušil až náš osvoboditel učitel a když zjistil že jsou všechny věci netknute nestačil se divit...,,To tak sedíte na míste celé 2hodiny?"Zeptal se nás dvou, ale odpovědi se nedočkal... Raději jsme se vzdálili od učitele a loudali se do šatny...Myslela jsem že umřu studem když mi na schodech ujela noha..Už jsem se viděla dobitou před šatnou, ale stalo se co bych fakt nečekala. Jeho ruka blekurychle projela kolem mého pasu a taktak mě stačil zachytit. To však nezměnilo nic na tom, že jsem dolů stáhla i Dana. Pád byl sice mírnějši( teda pro mě:D)ale chudak Dan..Dolů jsme dopadli v objetí...,,Ale fakt už bys mohla s těmi schválnostmi přestat"...Vzápětí jsme vybuchli smíchy:-*


Oprava pro vítězku

1. dubna 2009 v 21:43 | kajíí |  ♥SoN...!

Photo Flipbook Slideshow Maker